Proč být Kristův přítel?

Předmluva k článku o "SOUDU".

"Již vás nenazývám otroky..., ale nazval jsem vás
přáteli". (Jan 15:15)

"Nejlepší
přítel je ten, se kterým můžeš mluvit, jako sám se sebou. Přítel je důvodem
duševna -

ztráta
přítele, je ztráta slov. Skuteční přítel - pořád i přes překážky, nedorozumění
- má tě stále ve svém srdci" (jeden moudrý Rom)

Asi před dvěma lety jsem prosil Boha ať mi pošle nějakého "dobrého" přítele. Žádného
totiž dlouhá léta nemám, vlastně nikdy jsem neměl. Mám sice milující rodinu,
manželku, sourozence, obrovsky rozvětvené příbuzenstvo, ale člověka mě blízkého
nějak nenacházím.

Vyrůstal jsem totiž v jednom křesťanském společenství (Svědkové Jehovovi), kde
přátelit se s "lidmi ze světa" není sice úplně zapovězené, ale považováno za nevhodné
(1Kor 15:33, Přísloví 13:20). Proto jsem si větší vazby mezi "světskými" lidmi nevytvářel.

Avšak ani mezi členy našeho sboru, jsem za ty dlouhé roky žádného skutečného přítele
nenašel. Bylo to možná i tím, že jsem od členů své církve čekal více. Čekal
jsem, že budou lepší než ti, které označují jako hříšníky, nevhodné pro
přátelství, totiž "lidi ze světa". Jenže ono to jejich "pravé křesťanské přátelství"
bylo spíše formální - takové "americké" - pozdrav na shromáždění, "Ahoj, jak se
máš?"- taková uměle nasazená přetvářka (viz. článek o "Herectví"). To má do
skutečného přátelství daleko.

V tu dobu (kdy jsem prosil Boha o přítele) jsem si začal uvědomovat, že u Boha není
nikdo lepší nebo horší, všichni jsme si před Ním rovni a že ZÁCHRANA JE
ZDARMA PRO KAŽDÉHO, KDO VĚŘÍ (viz. mé předchozí články). Začal jsem si proto
uvědomovat, že nejsem před Bohem ničím lepší než kdokoliv jiný ze "světa". (Pochopit
tuto skutečnost je u Svědků nadlidský výkon. Denně jsou přesvědčování o tom, že
jen oni jsou "ti"- z celého světa vyvolení, praví křesťané, kteří jsou
shromažďování samotným Bohem do "archy" - do sborů Svědků, aby byli ochráněni
před špatným světem a jeho hříšností).

Začal jsem si tedy hledat přátele mezi "lidmi ze světa". Ano, nalezl jsem snadno,
protože tito lidé se nepotřebují přetvařovat (ve smyslu: "jsem dobrý křesťan").
Jsou jací jsou, proto je snadnější se s nimi sblížit a rozeznat je. Na
druhou stranu jim ale chybí "touha po Bohu". Žel skutečné přátelství, kde
můžete otevřeně jako věřící s věřícím sdílet veškeré své myšlenky, názory,
starosti a radosti v cestě za Kristem, ani s nimi navázat nelze. Ne,
že by byli nutně horší, ale protože věci kolem Boha se jim zdají jako hloupé
malichernosti.

A tak tedy přítele, který by měl podobné "srdce" (duši, myšlení) jako já, na
světě nenacházím.

Teprve včera po tolika letech hledání jsem si uvědomil, že toto dlouhé a smutné
školení mne mělo dovézt k jednomu příteli. K tomu pravému...

Z ničeho nic jsem prosil Krista ať mohu být jeho přítelem. Nechci být ale jen nějaký
jeho známý, jako jsou mnozí, ale rovnou jeho  přítel, dokonce nejlepší přítel -
rovnocenný partner, který se s ním nebojí sdílet své myšlenky, názory,
radosti a obavy. Nic před ním neskrývá, ale o všem hovoří otevřeně. Ano, "nejlepší
přítel je ten, se kterým můžeš mluvit, jako sám ze sebou".

Někomu to zní možná rouhavě, ale vskutku i "k takovéto svobodě nás Kristus
vykoupil" svou nejdrahocennější krví! (Gal 5:1). Nebo snad ne? Nenechte se
mýlit - věřte, Kristova krev takovouto moc má. Dokonce nás Kristus
nazývá svými a učinil nás Božími syny (Jan 1:12), kteří nadto zdědí "božský
charakter", "božskou přirozenost" (2Petra 1:4, 1Jana 3:2). Ano, doslova se
staneme podobnými Kristu, budeme mít stejná těla jako on, dokonce mocnější než mají
andělé v nebi. (1Kor 6:3, Zj 20:6)

Takže ano, přátelství je založeno mimo jiné i na  rovnosti. Rozumíte? Božský, Kristus se
stal člověkem, stal se rovným nám. Už nyní můžeme být nazváni jeho přáteli.
Kristus nám ale dal něco mnohem cennějšího. Zajistil nám stejná božská duchovní
těla (stejné božství), která podle slibu v budoucnu obdržíme. Tentokrát se
staneme jemu rovnými my. A to jen díky Němu.

Staneme se mu rovnými podobou, nikoliv postavením, neboť Kristus je prvorozený z nás
a náš Pán.

Vy, kterým se to zdálo rouhavé, se proto prosím pokorně posaďte do svých křesel a
vězte, že toto si nelze ničím vydobýt či zasloužit. Lze to získat pouze ZDARMA
díky KRISTU. (Jan 15:16)

Je totiž rozdíl mezi otrokem a přítelem. Vezměte si toto Kristovo přirovnání:

"Když tě někdo pozve na svatební hostinu, nelehej
(nesedej)  si na nejvýznamnější místo.
Snad současně pozval někoho význačnějšího, než jsi ty, a ten, kdo pozval tebe a
jeho, přijde a řekne ti: 'To místo ať má tento člověk.' A pak s hanbou odejdeš,
abys zaujal nejnižší místo. Ale když jsi pozván, jdi a spočiň na nejnižším
místě, aby ti muž, který tě pozval, až přijde, řekl: 'Příteli, postup
výše.' Potom budeš mít čest před všemi ostatními hosty. Každý totiž, kdo se
vyvyšuje, bude pokořen, a kdo se pokořuje, bude vyvýšen."

Nehledě na znalost tohoto verše, ze své přirozenosti bych si sedl na poslední místo (dokonce
tímto je celé naše příbuzenstvo známé), ale všimněte si jiné věci - koho
pořádající vyzval ať jde blíže?

Přítele!

On nemusel být význačný svým postavením, bohatstvím, mocnými skutky, vírou,
spravedlností, bezhříšností, nebo kdo ví čím vším, on byl významný,
jednoduše pro to, že byl přítelem pořádajícího.  

Není to tak i dnes? Přestavte si svatbu, na kterou nejlepší přítel ženicha dorazí a
posadí se  za stůl někde v tmavém rohu.
Co udělá ženich? Opustí vše a všechny a se spěchem dojde ke svému
nejlepšímu příteli: "drahý příteli, pojď, tvé místo není zde, ale
vpředu po mé pravici".

Takového přítele hledám, takové přítele chci mít v osobě milovaného Ježíše Krista.
O to jsem ho prosil. Nechci být jen vzdálený příbuzný, známý, ale opravdový přítel
- dokonce ten nejlepší přítel, kterého Kristus vroucně miluje a velmi dobře
zná. A ani já nechci znát Krista jen z dálky, ale chci ho znát osobně a
setkávat se s ním každý den svého života, abych ho poznal takového jaký je
a zamiloval si ho skutečně, ne jen slovy nebo z povinnosti či vděku nebo
hůře z vypočítavosti.

Jeden komentář o "příteli ženicha" říká:

"Přítel ženicha. Muž, který ve starověku patřil
k blízkému okruhu známých ženicha,vystupoval jako zákonný zástupce ženicha
a měl prvořadou odpovědnost za přípravy na svatbu. Někdy společně
s rodiči nevěsty zajišťoval uspořádání zásnub, předání ceny za nevěstu
jejímu otci a předání darů nevěstě. Byl považován za toho, kdo zařídil,
aby se nevěsta a ženich spolu seznámili. Svatební průvod končil
v domě ženichova otce nebo v domě ženicha, kde
byla uspořádána svatební hostina. Tam už ženich a nevěsta přišli spolu. Přítel
ženicha byl šťastný, když na svatební hostině slyšel, jak ženich rozmlouvá s nevěstou, protože už mohl
mít pocit, že svou povinnost úspěšně splnil."

(zdroj: https://wol.jw.org/cs/wol/d/r29/lp-b/1200001570?q=%C5%BEenicha&p=par)

A Jan Křtitel (který mimo jiné symbolizoval teprve přicházejícího Eliáše)
dodává: "Kdo má nevěstu, je ženich. Ale přítel ženicha, když stojí a slyší ho, má velkou radost z ženichova
hlasu." (Jan 3:29)

Ano, přítel ženicha býval přímo zodpovědný za přípravu svatby. "Byl považován za toho, kdo
zařídil, aby se nevěsta a ženich spolu seznámili." Existuje dokonce případ, kdy věrný přítel Abrahama,
Eliezer, vybral nevěstu pro Izáka, syna Abrahamova.

_______________________________________________________________________

Pozn.:

Pro ty, kdo mají pochopení píši: I Kristus vyšle své "dva svědky", aby v jeho zastoupení v časech
tísnivých, před tím než přijde onen "bázeň vzbuzující den", seznámili "nevěstu"
s Kristem. Ano, představí nevěstu Kristu. Úkol to bude přetěžký (Mt 20:22,
viz. také předchozí článek "Proč přicházejí dva svědkové?". Nebo připravuje
snad nevěstu sám ženich? Nečeká před oltářem, aby ji spatřil v plné kráse?
Není snad o něm řečeno " posaď se po mé pravici dokud ti nepoložím nepřátele pod
nohy"?

Malchiáš 3:23 "Hle, pošlu vám proroka
Elijáše, dříve než přijde Hospodinův den, velký a hrozný. On obrátí srdce otců
k synům a srdce synů k otcům, abych nepřišel a nestihl zemi klatbou".

________________________________________________________________________

Takže ano, toužím po rovnocenném, skutečném, osobním, přátelství s Kristem. To, že
toužím v žádném případě neznamená, že ho mám.

Jenže, kde je Kristus? Nemám ho. Zatím tu viditelně není mezi námi, kdo říká, že ano,
lže. On je totiž rozdíl mezi přítelem, se kterým se často tváří v tvář setkáváte
a nebo přítelem, kterého jste "vyznali", ale vůbec ho neznáte. Vždyť i dnes
"vyznáváme" mnoho "přátel" např. na sociálních sítích, které většinou v lepším případě známe jen od vidění.

A to,  je přesně to, co nechci. Nechci být
počítán za Kristova přítele (známého) na základě "vyznání", "křtu", nebo
čehokoliv jiného. Krista chci znát osobně...

Kristus tu zatím "viditelně" není, proto ho očekáváme. Kdyby tu byl, neočekáváme ho.
Proto truchlíme a lopotíme se v marnostech tohoto světa, hřešíme,
nevytrváváme ve zkouškách, trápíme se, rouháme se Bohu pro dávnou křivdu,
která je na lidstvu páchána (Řím 8:19-23), přemlouváme a prosíme ho ať už konečně
přijde:

"Přátelé ženicha nemají přece důvod truchlit,
pokud je ženich s nimi. Ale přijdou dny, kdy jim ženich bude odňat, a
potom se budou postit". (Mat 9:15)

"Ježíši Kriste, kde jsi? Nenávidí nás bez příčiny - od
počátku stvoření sténáme pro jejich nenávist. Vždyť už jsi nás vykoupil.
Zaplatil si jim za nás.

A klesnou ty ničemné bytosti, spadnou a nebudou
nalezeni, protože bez příčiny nenáviděli ty, které si Bůh vyvolit. A způsobili
nám mnoho bolestí a smrt pro svou závist a chybějící lásku. Proto jak bylo
slíbeno:  ,vyžeň je, neboť pro ně
v nebi nebude nalezeno místo, vyčisti nebeská obydlí, ano, svrhni ty, co
nás den za dnem bezdůvodně trýzní, ano, ty, kteří ničí zemi´". (Zjevení 9:10)

S přátelstvím s Kristem souvisí i role slíbeného přímluvce (Jan 16:7).
Vzpomínáte přeci jak se Boží přítel,  Abraham, přimlouval za hříšný lid Sodomy a
Bůh mu naslouchal? (ale o tom až v dalším článku...)

 Je psáno:

"ten, až přijde, dá světu přesvědčivý důkaz o hříchu
a o spravedlnosti a o soudu: Nejprve o hříchu, protože neprojevují víru ve
mne, pak o spravedlnosti, protože jdu k Otci a již mě nespatříte;  potom o soudu, protože panovník tohoto
světa byl odsouzen.

Ano, hřích je v tom, že "křesťané" nevěří v Krista, ale ve svá
náboženství, tradice, skutky a  vůdce (o tom jsem vám psal v minulých článcích ). O spravedlnosti jsem nepsal.
Možná, že na toto téma najdete nějaké články na stránkách www.primluvce.cz. (admin doufám, že promine)

Takže pokud dobře počítám, zbývá jen soud...

Slíbený "Přímluvce" se  nepřimlouvá pouze "tvorstvo", ale předkládá žalobu na "žalobce našich bratří", aby vůbec mohl začít soud... Přimlouvá se za soud nad těmi, kteří nás zotročili a podrobili
nicotnosti... Vždyť jak vůbec může začít právní pře, u usednout soudní dvůr, když
nikdo nepodá žalobu na panovníka světa, kterým je nyní SATAN a jeho zločinná banda?

O onom nejdůležitějším "podání žaloby", na kterém se musí dohodnout dle pravidla
"dva", se pokusím, pokud Bůh dá,  napsat příště.

"Opět vám vpravdě říkám: Jestliže se dva z vás na
zemi dohodnou na něčem důležitém, oč by měli žádat, stane se jim to kvůli
mému Otci v nebi"

Milan H.

Listopad  2015

save@centrum.cz