Dvě vidění - Božího království a Pokory

Znám osobu, která měla krásná a zajímavá "vidění" Božího království a našeho Pokorného Otce. Tak jak mi bylo předáno, sdílím:

1. vidění:

„Nevím, zda to bylo vidění nebo jen poblouznění, ale zde je popis toho, co jsem viděl dne 13.12.2014:“

Kdosi mě zázračně zachránil a ti, kteří viděli můj unik od smrti si o mne řekli (neboť neviděli toho, jenž mne vyprostil): „ten muž učinil zázrak“ a jiní: „jak to jen provedl?“ Já však onoho muže viděl a věděl jsem, že ona záchrana od jisté smrti nebyla silou mé ruky, a tak jsem se smíšenými pocity strachu a radosti vykřikl: „že ty jsi Boží anděl?!“

Odpověděl mi: „Ano, jsem Kristův posel“.

„Jsi tedy onen Kristův anděl, který hovořil k apoštolu Janovi?“ v úžasu a zvídavosti jsem pokračoval. (Zj. 1:1)

„Ano, jsem to já“.

„Pak mi také rychle ukaž to, co jsi zjevil jemu, ať jsem v mnohém poučen“, naléhal jsem.

„Zjevím ti mnohem více“, odpověděl.

V tu chvíli jsem se ocitl v kruhu mezi bratry v nebi. Hle, před námi bylo rozprostřeno Boží království. Ono bylo celistvé a kruhového tvaru. Bylo podobné nejbělejší a nejčistší nadýchané ovčí vlně. Rovněž mi připomínalo pohled na mraky shora. Byl to nádherný pohled, nic krásnějšího jsem dosud neviděl. Do tohoto království jsem se v ten okamžik zamiloval.

Hle, Boží království bylo ustanoveno a patřilo nám...

Jak to však u vlny bývá, tu někde kousek přečníval a tu se kousek vlnil. Náhle jsem si z té přenádherné podívané ve své chamtivosti řekl: „ukradnu tu přečnívající vlnu a má dcerka z ní udělá nadýchané polštáře“.

Tu vystoupil z kruhu bratrů náš Pán, Kristus: „vezmi si tedy tuto přečnívající vlnu, vždyť ti také patří“ a vytrhl větší kus vlny z místa před ním tak, že se v celistvém vlněném koberci vytvořila díra.

V tu chvíli jsem padl na tvář a plakal jsem:

„ne tak Pane, vždyť toto je Boží království, nenič ho pro mou chamtivost“.

V ten okamžik jsem si uvědomil, že Boží království je krásné jako celek a že má láska k němu je dokonce větší než láska k dívce. To je ta pravá láska, kterou celý život hledám. Je to cit, který lze přirovnat k zamilovanosti mladých, ale je mnohem hlubší a intenzivnější. Tato láska je skutečná.

To proto je o něm řečeno „království pokoje, které nikdy nebude rozděleno“.

Dále jsem si uvědomil, že Boží království je skutečně svobodné a ti, kterým bude dovoleno stát se králi-knězi, budou vládou pokoje a radosti. Ničeho jiného nebudou schopni, k tomu je povede láska. Nikdo totiž nemá v nenávisti své vlastní tělo...“

Nebudou ani schopni působit zlo, tak, jako to běžně dělají dnešní vlády. 

To bude ta skutečná Bohem uznaná a ustanovená vláda nad světem lidí, nad Božím královstvím. Královstvím štěstí, radosti, zdraví, věčné blaženosti a života. 

2. vidění

„Už si nevzpomínám kdy, možná letos, možná loni (2019) se mi Otec a pravděpodobně i Ježíš v jedné osobě zjevil ve snu. Na trojici nevěřím, ale už dříve jsem Ježíše v této podobě zahlédl.  Přesto opět jsem se velmi podivil, ale zároveň zaradoval nad tím, jak mu jsem podobný, jako bych se na sebe díval do zrcadla, ale byl mnohem krásnější než já ve skutečnosti jsem. Prošedivělý s neméně krásně prošedivělým vousem a korunou na hlavě.

On, Nejmocnější Bůh všude a ve všem tu stál přede mnou. Mlčel nic neříkal, něco dělal, jakoby mi svou jemností něco naznačoval. Nevadila mu má přítomnost v Jeho blízkosti…

Už si nevzpomínám, čím to bylo, možná tím, že vidím Otce, možná tím, že jsem mu tak moc podobný, jsem se cítil velmi „hrdě“. No, popravdě trochu pyšně a nepokorně...

No, přeci „viděl jsem Boha“! A byl jsem mu podobný! Byl jsem Jeho obrazem a odrazem!

Každý by pýchou prasknul! Přesto já jsem pokořený padnul na kolena a plakal jsem a plakal, cítil jsem velký nesnesitelný a neunesitelný žal, ohromnou tíhu a stud. Ještě dnes to cítím, když si na to vzpomenu.

Já hříšný člověk, stojím před Bohem bohů, milovaným Otcem a On, Nejvyšší ze všech, Nejmocnější z mocných, Největší, Nejkrásnější Vládce vládců, 

právě On, můj Bůh, tu stojí a je POKORNÝ! Pokornější než já!

Zahanbil mne svou POKOROU A JEMNOSTÍ!

Prokázal se mi totiž jako menší, než jsem já ničema, On se pokořil přede mnou a snížil se před hříšníkem jako jsem já!

Tak moc je Pokorný! Nejvyšší a Největší a dokáže se takto snížit! A my červíčci se dohadujeme, kdo z nás je větší a důležitější. Nejsme nic, jen prach a jsme povinni se snižovat jeden před druhým, protože náš Otec je Pokorný a miluje ponížené! (Pokora v písmu znamená být ponížený, ztrápený, utlačovaný)

Ještě po probuzení mi nebylo dobře, ale pořád jsem nevěřil a neuvědomoval si, co to vlastně znamená.

Ještě ten den jsem náhodou narazil na verše z Žalmů 18. kapitoly:

„S věrným jednáš věrně, s člověkem bezúhonným bezúhonně“. Čistému se projevíš čistě a se zvrácenýma převráceně“.

„Mé maličkosti se ale projevil ve své ohromné a nepřekonatelné pokoře!“, říkal jsem si. „Co to je za hloupost? Bůh přeci nemůže být tak pokorný“, ztrácel jsem víru v Toho, který se mi představil.

A hned o kousek níže jsem se zarazil:

 „Tvá vlastní pokora mě učiní velkým“ (Žalm 18:35, Bible krále Jakuba, H6037 Brown-Driver-Briggs Hebrew Definitions).

Tak ano, původní text písma hovoří o tom, že Otec je POKORNÝ a JEMNÝ, což mě do té doby nikdy ani nenapadlo.  

Pochopil jsem v tu chvíli mnohé, mnohé později, a ještě jistě mnohé tímto pochopením poznám. Naprosto se mí tím změnil pohled na Otce. Není vůbec takový, jak je nám předkládán učiteli, ale přesně takový jako nám ho zjevil Ježíš Kristus – Bůh je Láska!

Jedno je jisté, Bůh je dobrý, milující a pokorný. Toto pochopení a přijmutí této myšlenky vás dovede k pochopení mnohých posvátných tajemství, ale o tom někdy jindy.“

On je První a Poslední. On je tím Nejvyšším, ale zárověň se dokáže snížit i pod toho nejmenšího. Také proto slibuje, že nejmenší a nejmladší budou největšími v Božím královtsví a získají k Němu přístup...